collalloc-banner-01.gif


Fitness club Hanky Kynychové Hejbej se TV Břišní pekáč s Hankou Kynychovou Oficiální stránky Hanky Kynychové E-shop kynychova-shop.cz
Zdravím nejen všechny děti, ale také tety a strejdy!
30.4.2008 (KFRI) - Zajímá Vás co Hanka právě dělá, co připravuje a jak se těší na druhé setkání s Vámi? Tak pozorně čtěte a všechno se dozvíte. Hanka nemá v poslední době moc času, protože připravuje spuštění svojí internetové televize www. hejbejse.tv, tak jsem využila chvilky krátce po skončení její ranní hodiny Step-Body a ještě s nevyfénovanou hlavou mi byla nucena odpovídat na moje všetečné otázky.



Jak se ti daří skloubit náročné natáčení hejbejse.tv s péčí o početnou rodinu?

Snažím se všechno chronologicky zorganizovat tak, abych měla za den každou minutu stoprocentně využitou. Takže když vím, že se bude natáčet, tak studio, které mám u sebe doma, se staví už večer před natáčením. Ráno už musí všechno jet jako na drátkách. To znamená, že večer si s manželem sedneme a uděláme bojovou poradu. Naplánujeme natáčecí den minutu po minutě, protože když se u nás točí, tak máme doma klidový režim. To znamená, že když je zapnutá kamera a mikrofony, tak děti doma sice mohou být, ale samozřejmě co nejmíň. Naštěstí žijeme s Jindrou v symbióze. Když vidí, že už jsem trochu na nervy, tak vezme holky do kočárku a jsou spolu třeba 2,5 hodiny venku na procházce. Na natáčení se snažíme vybírat hlavně ty dny, kdy je Filípek déle ve škole a náš dům je tím pádem skoro vylidněný? S natáčením končíme tak kolem 16:00, kdy už jsem zpravidla unavená, protože natáčení je velmi fyzicky náročné. V tu dobu se Filípek vrací ze školy a vyráží na další kroužek, takže já už nastupuju zase do role mámy. Večer, když odjíždím do fitka předcvičovat, tak opět nastupuje táta. Myslím si, že za ten den toho zvládneme spoustu bez jakýchkoli stresů a nervů, ale znova opakuji, že den musí být opravdu přesně naplánovaný, aby nedošlo k nějakému jiskření. Třeba k hádce, že jsme špatně zorganizovali odjezd Filipa ze školy.

Proč si se rozhodla udělat si natáčecí studio doma v obýváku?

 

Není to úplně ideální nápad. A vím, že by se do bytu nemělo „tahat“ moc lidí, aby nepřinášeli negativní energii, ale já vím, že lidi, se kterými natáčím se mnou chtějí být, takže i když se u nás doma za ten den vystřídá opravdu spousta lidí - od vizážistky, před pomocníky ke kameře, až k samotnému kameramanovi, zvukařům, osvětlovačům atd. – tak všichni ti lidé jsou v pohodě a na natáčení panuje úžasná přátelská atmosféra.
Studio doma je z toho důvodu, že spuštění takové internetové televize je velmi finančně náročné. A já jsem zjistila, že bych asi ty první natáčecí dny úplně neutáhla, tak jsme začali šetřit všude, kde se dalo a prvním šetřícím elementem byl právě pronájem studia. Takže proto je studio u nás doma a myslím, že tam ještě nějakou dobu zůstane.

Plánuješ, že budeš mít vlastní natáčecí studio nebo už zůstane napořád u tebe v obýváku?
Plánuji, že budu mít vlastní studio, ale všechno se to musí nechat na čase, protože jsem člověk, který nerad tlačí na pilu. A i když věci nosím v hlavě, tak se je nesnažím dát na světlo boží dřív, než je čas. Takže sice o studiu přemýšlíme, ale jeho přípravu spustíme, až na to budeme mít peníze a budeme ho moci udělat alespoň tak dobré, jako je teď u nás doma.

 

Jak moc náročné je přestavět obývák a udělat z něho natáčecí studio?
Není to vůbec náročné. Maximálně je to náročné na to, že náš večerní režim je trošičku nabouraný. Tak jsme zase dali hlavy do hromady a vymysleli s manželem strategii. Nejdříve dáme holky spát a teprve pak mohou přijít pomocníci pomáhat Jindrovi stavět. Znamená to, že holky musí být tak do 20:30 v postýlkách, aby se ve 21:00 mohlo začít přestavovat.
Nejdříve se musí natáhnout nové pozadí a nová podlaha. Studio se musí nasvítit, takže se přivezou odrazové desky, aby se docílilo efektu denního světla. A tím to končí. Studio se staví tak do 23:00.

A co Filípek, jak se mu líbí, že máte doma místo pohovky kameru?
Nemám z toho moc dobrý pocit. Protože v okamžiku, kdy se u nás začíná stavět studio, tak je naše rodina taková „nabouraná“. My jsme totiž ta rodina, která si večer dá ráda vínko, Filípek tomu říká „Uděláme si pohodičku“. A to znamená, že jeho nikdo neruší od hraní a my si s Jindrou zapálíme svíčky a máme opravdu pohodičku.
Život ale není vždycky jenom o pohodě, a Filip ví, že vždycky není na růžích ustláno. A já mu říkám, že vydělávat peníze není věc jednoduchá, ale na druhou stranu je to věc velmi příjemná:-)

A pomáhá Filípek stavě tátovi studio?
Nepomáhá. Jeho spíš zajímají kamery. Takže když přijde ze školy, tak si musí s panem jeřábníkem jeřáb s kamerou několikrát vyzkoušet.
Jednou taky udělal to, že si za kameru stoupnul sám a já jsem skoro nedýchala. Protože i když je jeřáb vyvážený závažím, tak kamera lítala nahoru a dolů a já jsem v duchu počítala, kde vezmu peníze, až ta kamera spadne:-) Ale teď už jsme domluvení, že si za kameru nikdy nesmí vlézt sám…

Určitě spoustu lidí napadne, proč si se pro zrealizování takhle náročného projektu rozhodla zrovna v tomhle životním období, to znamená pět měsíců po porodu?
Protože to prostě přišlo. Já jsem o svojí televizi nebo o svém cvičebním bloku vždycky toužila. Měla jsem tu možnost mít ranní rozcvičky pět let na TV Nova. A tím, že jsem ve Snídani s Novou dostala možnost cvičit na živo, tak mě to začalo i víc bavit. A další věc je, že jsem v neustálém kontaktu se ženskou klientelou ve fitku, která se mě pořád na něco ptá a já jim hrozně ráda odpovídám. A tak jsem začala mít pocit, že bych chtěla lidem radit nějak ve větší míře. A protože dnešní doba je nakloňená tomu, že když má člověk sen, tak si ho může splnit, tak jsem do toho šla. Kdybych si před pěti lety vzpomněla, že chci internetovou televizi, tak by to nebylo možné, protože se internet teprve rozvíjel . Ale teď má internet téměř každá domácnost, i když to ještě pořád není úplně to pravé ořechové. A já mám teď možnost, sdělovat, a když sděluji, tak mám pocit, že se tím ventiluju a čistím. V okamžiku, kdy bych nesměla sdělovat nebo lidem říkat svůj názor, třeba jako tomu bylo v minulém režimu, tak bych se asi hodně trápila. Takže jsem se rozhodla, že vždycky budu v životě poslouchat to, co mi říká moje tělo a můj rozum. A další věc je, že tím, že jsem beran, tak si sama sobě udávám trochu rychlejší tempo. A asi víc nevím, co bych ke vzniku televize řekla. Prostě jsem si ten sen chtěla splnit, tak si ho plním, když to jde.

Takže nemáš výčitky svědomí vůči svým malým holčičkám?
Aha, tak sem směřovala předchozí otázka! :-) Ne, nemám. (Hanka se na chvíli odmlčí)
To bych asi “kecala“. Samozřejmě, že v ten den, kdy jsem s holkama málo, tak mě to trápí. Ale holky prospí za den šest hodin a já když vím, že jsou tři hodiny v kočárku a já je potom nakrmím a přebalím a ony zase usnou, tak z toho nemám výčitky svědomí.
Daleko větší výčitky svědomí mám, když objíždím dětské domovy po celé ČR se svým týmem sdružení „Dětské domovy v pohybu“. Všechny výjezdy se mnou obrážela rodina, ale ten poslední výjezd byl bez rodiny. A tam jsem opravdu od sobotního ráda do nedělního večera byla bez holčiček a to se mi hodně stýskalo. Ale zase jsem si říkala, že jsem spoustě dětí do dětských domovů přinesla radost, „poňuflila“ jsem si je. Takže jsem děti dobyla pozitivní energií, nebo vlastně všichni, kteří v tom týmu jsou a měli možnost s těmi dětmi cvičit, tancovat, hrát si s nimi a mazlit se. A to že moje holky chvíli neměly mámu, ale byly doma s taťkou a s bráchou, že to tak prostě je a má to tak být…

Když už jsi se zmínila o svém projektu „Hejbejte se a zpívejte s Hankou a Novou“, tak mi řekni, jaký máš z letošních prvních výjezdů po dětských domovech pocit?
Náš tým je jedna velká rodina, která se v pátek nebo v sobotu ráno zabalí a jedeme do dětských domovů. Tento rok z toho mám strašně dobrý pocit. Možná ve srovnání s minulým rokem, kdy jsem z toho měla hrozně „ztaženej zadek“, protože jsem si něco vymyslela a šla jsem do něčeho neznámého. A do toho všeho jsem byla těhotná a asi jsem byla ze všeho unavená. Nic méně, tento rok je dětských domovů 3x víc a já mám pocit, že mi to vůbec nevadí. Minulý rok jsem se málem „podělala“ z 9 dětských domovů a tento rok jsem se „nepoďělala „ z 36 dětských domovů! Všechny výjezdy byly hezké, vždycky jsme si pak v autě řekli „Tenhle domov byl bezvadnej, tady byly skvělý děti, tady byl dobrej materiál.“ Protože my dětem, které nám tety v DD vyberou nebo si je vybereme sami, říkáme materiál a jestli tvárný nebo netvárný :-) Děti jsou všechny tvárné, jsou hodně vděčné a já nemám pocit, že je našim projektem zatěžujeme. A chtěla bych taky poděkovat tetám, které nám při odjezdu řekly, že jsme do jejich dětského domova vnesli pohodu a radost a poděkovaly nám za to, že jsme do jejich domova přijeli. Toho si strašně vážím a najedou ze mě a z celého teamu vždycky spadne veškerá únava a jedeme s nadšením do dalšího domova.
(vypráví Hanka s neuvěřitelným zanícením a nadšením)

Takže už se na další setkání s dětmi těšíš?
Těším. A když jsem o tom tak přemýšlela, tak druhé setkání s dětmi v lokálních městech budou vlastně už takové mini závody. Dětské domovy se mezi sebou budou sledovat, budou se potkávat v šatně. Možná bude narůstat i nějaká rivalita, ale já doufám,že ne, protože tenhle projekt není o tom, že by se děti mezi sebou měly „rivalsky“ poprat. Spíš bych si přála, aby se děti s různých domovů navzájem poznaly a navázaly kamarádství. Také věřím, že tohle to setkávání nás jako tým posílí, a až budou v listopadu velké závody, tak budeme zase o něco zkušenější a chytřejší.

Děkuji Ti za rozhovor,

Autor: Kateřina Fingralová

 

 

 
Fitness club Hanky Kynychové Hejbej se TV Břišní pekáč s Hankou Kynychovou Oficiální stránky Hanky Kynychové E-shop kynychova-shop.cz